1.FC Slovácko

Michael Krmenčík se v letním přestupovém období stal nejzvučnější posilou Slovácka. V rozhovoru se podělil o své fotbalové začátky, vzory z dětství a úspěchy, které dosáhl během své kariéry.

Co všechno se v rozhovoru dozvíte?

• Fotbalové začátky a vzory z dětství
• Přechod do profesionálního fotbalu
• Úspěchy v Lize mistrů
• Zkušenosti ze zahraničí
• Reprezentační zkušenosti
• Specifika české ligy
• Ambice v dresu Slovácka
• Volný čas a zájmy

Michaeli, jaké byly vaše první fotbalové kroky, co vás k fotbalu přivedlo a v jakém klubu to bylo?
Moje první fotbalové kroky byly za TJ Kraslice, kde jsem se narodil. K fotbalu mě dovedl nevlastní táta, takže tam jsem s fotbalem začínal. Následně jsem byl v Baníku Sokolov odkud jsem pak přestoupil do Viktore Plzeň.

Můžete prozradit své největší fotbalové vzory z dětství, ať už české nebo zahraniční?
Když jsem byl malý, určitě to byl Pavel Nedvěd, protože pochází ze Skalné, což je kousek od nás. Když vyhrál Zlatý míč, byl jsem tam, takže to pro mě bylo velké. Také Milan Baroš a další úspěšní hráči z reprezentace. Ze zahraničních hráčů to asi budou útočníci jako Didier Drogba a Fernando Torres, kteří měli obrovskou kvalitu.

Jaký byl váš přechod z mládežnického fotbalu do profesionálního? Kdy jste si uvědomil, že by fotbal mohl být vašim povoláním?
Uvědomil jsem si to, když mě pan Šádek přetáhl ze Sokolova do Plzně, kde byl šéfem. Podal mi pomocnou ruku, byl takový můj fotbalový otec. Věděl jsem, že se na něj mohu spolehnout, a tak jsem zvolil cestu do Plzně, kde jsem dostal svou první profesionální smlouvu. Kdyby tam nebyl pan Šádek, tak bych asi hrál někde jinde. Určitě mu patří velký dík a byl vlastně strůjcem toho, že jsem dosáhl toho, čeho jsem dosáhl.

Jaké byly pocity, když jste poprvé nastoupil za profesionální tým? Pamatujete si, proti komu to bylo a vybavíte si svůj první gól?
V lize to bylo, když jsem šel z devatenáctky do áčka, kam si mě vytáhl trenér Pavel Vrba. Nastoupil jsem na posledních 5 minut proti Příbrami. Pamatuji si, že jsem střídal za Milana Petrželu. První gól jsem pak dal za Baník Ostrava na Bazalech, když jsem tam byl na hostování.

Co považujete za své největší úspěchy v českých klubech, ve kterých jste hrál?
Vybojoval jsem s Plzní tituly, zahrál si Ligu mistrů a získal individuální ocenění krále střelců.  Měli jsme v Plzni výbornou partu, takže beru to všechno jako celek. Prostě na všech frontách se nám dařilo. Je to něco, na co budu vzpomínat do konce života a budu o tom vyprávět svým dětem.

Můžete přiblížit, jaké to bylo hrát v Lize mistrů a jaké zápasy na vás nejvíc zapůsobily? Vstřelil jste v Lize mistrů 5 branek, vybavujete si je?
Pamatuji si, když jsme hráli doma proti CSKA Moskva. Myslím, že Milan Petržela a David Limberský mi nahrávali na moje první dva góly v Lize mistrů. Byla to úžasná atmosféra, na to se nedá zapomenout. Bylo to naprosto odlišné od běžného ligového zápasu. Ligu mistrů jsem hrál vlastně za Plzeň i za Bruggy. Je to sen každého fotbalisty nastoupit proti kvalitním týmům v Champions league. Bylo to něco, co mě posouvalo dál. Bylo to rychlejší, dynamičtější, důraznější, nikdo vám nedaruje ani metr zadarmo. Bylo to něco neskutečného

Působil jste v cizině, například v Belgii, Řecku, Indonésii a na Kypru. Na co nejraději vzpomínáte a je nějaký nejsilnější moment?
Každá země mě posunula jak lidsky, tak fotbalově. V Belgii jsem vyhrál dva tituly a v Řecku, jsem zase získal pohár, když jsem dal rozhodující gól na 2:1 ve finále poháru proti Olympiakosu. Fanoušci mě tam dodnes milují, a mám pozvání od ultras PAOKu ze sektoru GATE 4. Jednou bych se tam rád podíval na nějaký zápas, protože atmosféra tam vždycky byla fantastická.

Jak se liší fotbal v Česku od fotbalu v zahraničí, kde jste působil?
V Česku je fotbal důraznější, tvrdší a taktičtější. Nicméně mi to vyhovuje, hraje se mi tady dobře, navíc se tady střídají roční období, byl jsem teď na jihu a tam bylo pořád teplo a celkově jiné klima, člověku se tam v tom horku i hůř dýchalo. Takže být zpět v Česku je příjemná změna.

Jaké to bylo oblékat reprezentační dres a jaký zápas vám nejvíce utkvěl v paměti?
V reprezentačním dresu mám za sebou 35 zápasů a vstřelil jsem 9 gólů. Bylo to něco, za co jsem byl odměněný v době, kdy se mi dařilo v klubu. Samozřejmě oblékat reprezentační dres je čest. Nezapomenutelný pro mě je zápas proti Belgii, kde jsem dal gól. V tom zápase jsme bohužel prohráli, ale byla to skvělá atmosféra, plný stadion. Hrál Kompany, De Bruyne, Hazard, Lukaku, chytal Courtois. Další skvělé utkání, které mi po fotbalové stránce dalo hodně.

V Indonésii jste byl s Ondrou Kudelou. Věděl jste, že je to odchovanec Slovácka? Konzultoval jste s ním přestup do Slovácka, nebo jen s Milanem Petrželou?
Věděl jsem, že Ondra je odsud, ale nekonzultoval jsem to s ním. On měl skvělou kariéru ve Slavii, je to dobrý kluk. Velkou roli v mém příchodu sehrál opravdu Milan Petržela. Pamatuji si ho, ještě když jsem na zápasy chodil jako podavač míčů v dorostu. Milan Petržela je pro mě ikona českého fotbalu. On byl důvodem, proč jsem přišel do Slovácka. Měl jsem nějaké další nabídky i z ciziny, ale já už jsem pak nic jiného neřešil. S manželkou jsme se shodli, že už chceme zpátky do Česka. Máme s Milanem skoro stejně staré děti a jsem rád, že tady můžeme trávit čas spolu.

Jak se cítíte v novém prostředí a jak vás přijala kabina?
Myslím, že kluci byli překvapení, že jsem přišel, ale přijali mě dobře. Něco jsem v české lize odehrál a dal jsem i nějaký ten gól, takže jsem tady, abych ze sebe vymáčkl to nejlepší, pomohl týmu a společně uhráli co nejvíce bodů a měli slušné výsledky.

Jaké jsou vaše ambice v letošní sezóně v dresu Slovácka?
Myslím, že tým je tady slušný, je tu dobrá parta. Chtěl bych se s týmem probojovat do první šestky. To je úkol nás všech. Mým úkolem je přispět k tomu dobrými výkony na hřišti a samozřejmě nějakou tou brankou.

Fanoušci vzpomínají na Libora Doška, nejlepšího střelce v historii klubu. Typologicky jste podobní, takže je to pro vás výzva?
Je to výzva, která zní lákavě (úsměv). Pamatuji si, že když jsem hrál za Duklu, tak jsem tady hrál dva zápasy a v obou případech nám Libor Došek dával tři góly. Je to další legenda českého fotbalu, která na závěr kariéry přišla do Slovácka a 52 branek mluví za vše... Mám co dělat (úsměv).

Když jste nakousl Duklu, která nás čeká v neděli a góly Libora Doška, tak vy jste nám tehdy taky dával gól, pamatujete si to? 
No… Když to říkáte, tak si to vlastně vybavuji, ale tuším, že jsem tehdy v závěru utkání jen snižoval a prohráli jsme. Pamatuji si, že i v dresu Plzně jsem dával Slovácku branku, to je pravda. Teď pojedu na Duklu v dresu Slovácka, tak samozřejmě, že bych rád nějakou tu branku vstřelil, ale hlavně musíme urvat nějaké body, aby ten pohled na tabulku byl zase o něco lepší, i když si myslím, že celkově vstup do sezóny má Slovácko dobrý. Vychází se z defenzivy, málo inkasujeme, což je dobře, tak snad nám to vydrží a v útoku nám to tam začne víc padat, pak to bude to ideální.

V reprezentační pauze jste makal na kondici?
Abych byl upřímný, tak v minulém týdnu to bylo opravdu hodně náročné. Ale nejen pro mě, všichni jsme si pořádně mákli a bylo to na nás vidět. Nyní už se připravujeme na nedělní zápas na Dukle. Každopádně si myslím, že jsem kondici zase o něco posunul.

Můžete prozradit, jak trávíte svůj volný čas mimo fotbal?
Málokdo to ví, ale jsem vášnivý rybář a když mám volno, chodím rád na ryby.  Už jsem si sem přivezl i rybářskou výbavu, ale ještě jsem chytat nebyl. Jen jsem si obešel břeh řeky Moravy a hledal nějaké místo, kde potom počíhám na nějakou pořádnou rybu. Také rád chodím na procházky s rodinou. Jinak ze sportovních aktivit si ve volném čase zahraji rád tenis. S Milanem jsme se už bavili, že si určitě zahrajeme.

A jaký největší úlovek se podařil?
Na Slapech jsem chytil sumce, který měl 115 cm. Ve Švédsku jsem pak vytáhl štiku 95 cm. Úlovky ale nejím,  pouštím je zpět do vody. Jsem rybář “chyť a pusť”.