1.FC Slovácko

Zkušený brankář Slovácka si v posledních měsících prošel náročným obdobím. Po prosincové operaci se zdálo, že je na dobré cestě zpět, ale návrat do plného tréninku komplikovaly problémy se zády. Teď už je ale Milan Heča zpátky a připravený znovu naskočit do zápasů.

V rozhovoru mluví nejen o své rekonvalescenci a prvním zápase za B-tým po deseti letech, ale také o brankářské konkurenci, finále poháru na opačné straně barikády, jak moc pro něj znamenal návrat na Slovácko a co změnilo jeho volnočasové priority. Přidává i pohled na aktuální situaci týmu a vzkaz fanouškům.

1. Milane, v prosinci jste byl na operaci a pak vás ještě potrápila záda. Jak náročné bylo vracet se zpět do tréninku?
Po operaci jsem měl asi tři týdny klid, poté jsem začal s individuálním tréninkem, kde jsme zkoušeli, co všechno zvládnu. Ukázalo se, že mě nic neomezuje v pohybu, poté co jsem začal trénovat intenzivněji, ale kázalo se, že při zvýšené zátěži ještě svaly nebyly plně připravené, začalo to tuhnout, bylo to víc unavené, a nakonec se mi zablokovala záda. To si vyžádalo další týden upraveného režimu, ale teď už jsem zhruba 14 dní v plném tréninkovém procesu.

2. Minulý týden jste už chytal za B-tým. Po jak dlouhé době to bylo utkání za rezervní tým? Jak se cítíte fyzicky a jste připravený znovu naskočit do áčka?
Potřeboval jsem si vyzkoušet, jak bude tělo reagovat na 90 minut v zápase, protože trénink a ostrý zápas jsou dvě různé věci. V zápase si brankář občas méně zachytá, tělo může ztuhnout, ale vše proběhlo v pořádku. Teď už jsem plně připravený na zápasovou zátěž. Jinak, když jsem přemýšlel, kdy jsem naposledy chytal za B tým, vycházelo mi to snad na osm nebo deset let zpět. Musel jsem se seznamovat s novými spoluhráči, během zápasu jsem se jich občas i ptal na přezdívky, jména jsem znal, ale přezdívky ne. Když už jsem si zvykl, tak přišla střídání a bylo to zase nanovo, ale zvládli jsme to (úsměv).

3. Co vám během rekonvalescence pomáhalo nejvíc?
Neřekl bych, že by tam bylo něco speciálního. Hlavně šlo o to postupně zkoušet, co můžu dělat, aby mě to neomezovalo a nebolelo v pohybu. Největší problém nakonec přišel při zvýšení tréninkové zátěže, kdy svaly ještě nebyly v plné kondici, ale jinak to byla hlavně postupná práce.

4. Jak byste zpětně zhodnotil svůj podzim, kde jste v 16 zápasech vychytal 7 čistých kont?
Když týmu pomohu svým výkonem, tak jsem za to rád, ale vždy je na čem pracovat. Svůj výkon si po každém zápase vyhodnocuji jak s trenérem gólmanů, tak i sám. Snažím se analyzovat situace, podívat se na chyby i povedené momenty a pracovat na detailech. Když už nějaká chyba nastane, je důležité se z ní poučit a zkoušet podobné situace v tréninku, aby se neopakovaly. Ale pořád je to učení, protože těch situací je spousta a pořád přicházejí nové.

5. Říkáte, že si zápasy vyhodnocujete. Je to v tomto směru jednodušší než dříve? Kam se to posunulo?
Rozhodně. Dnes je k dispozici mnohem více záběrů, vše se dá podrobně rozebrat a zaměřit se na detaily. Dříve tolik materiálu nebylo, dnes si můžeme zpětně procházet situace zblízka dopodrobna a hledat opravdu drobné chyby v postavení nebo pohybu, které mohou rozhodovat zápasy.

6. Posunulo se to i co se týče regenerace? Věnujete jí více než dříve? 
Samozřejmě. Když jsem byl mladší, zvládal jsem mnohem více. Trénink, pak kolo, tenis... Dnes si musím dávat větší pozor a regeneraci věnovat více času. S věkem se priority mění a člověk musí poslouchat své tělo.

7. Jaro odstartoval Jiří Borek. Jak hodnotíte jeho výkony?
První zápas mu nevyšel, ale nebylo na něm vidět, že by ho to nějak vzalo, takže to vzal za správný konec. V dalších utkáních se zlepšoval, v Jablonci mu tým moc nepomohl, ale proti Dukle už si připsal nulu. Měl dobré postavení, střelci ho trefovali a jak se říká dobře si postavil i tyče, ale i to je součást brankářského umění.

8. Je „štěstí“ součástí formy? 
Někdy i štěstí vychází z vašeho postavení. Když je brankář dobře postavený, střelec se musí více snažit, hledat volné místo. Pokud díky tomu má méně prostoru trefit to do místa kam chce zakončovat a je z toho třeba tyčka, tak je to štěstí, v podobě trefené tyče, výsledkem dobrého postavení. Pokud by gólmanovo postavení bylo špatné, tak by měl útočník více prostoru. Samozřejmě je to i o kvalitě zakončení. Věřím, že když člověk tvrdě pracuje, tak se mu to vrátí i s trochou toho "štěstí".

9. Už jsi naznačil, že první utkání se Spartou Jirkovi úplně nevyšlo, co je v ten mement pro gólmana nejdůležitější?
Je to strašně těžké, ale nejdůležitější je hodit to za hlavu a pokračovat dál. Ve finále hlavně nic měnit - pracovat pořád stejně a nesoustředit se na tu chybu. Když si řekneš - udělal jsem chybu, musím to napravit - může to být kontraproduktivní. Přemíra snahy může mít opačný efekt. Snažit se o nápravu za každou cenu tě může dostat z té optimální pozice a otevřít bránu soupeři. Ti nejlepší hráči jsou tak kvalitní, že to prostě vidí.

10. Jak vnímáte brankářskou konkurenci? Všichni tři jste vlastně odchovanci, to asi není obvyklé...
Konkurence je pro mě důležitá, protože tě nutí na sobě pracovat. Pokud je v týmu zdravá konkurence, je to vždy ku prospěchu. Jsme tady tři odchovanci, ale o to nejde, spíš jde o povahu každého z nás. My jsme si sedli a snažíme se pomáhat si navzájem. Když můžu, snažím se Bořovi předat zkušenosti, poradit mu v tréninku. Většinou jde o detaily - třeba uděláte zbytečný krůček navíc, a pak vám chybí ta setinka do zákroku. Snažíme se si v takových věcech pomáhat.

11. Vzpomenete si na své začátky s fotbalem? Kdy jste poprvé stál v bráně a kdo vás k tomu přivedl?
Myslím, že jsem chytal už od přípravky. S kluky jsme se na hřišti při kopané střídali v brance a mě to bavilo. K fotbalu mě vedli rodiče a strýcové. Kolem osmi devíti let jsem přešel do Šardic, kde jsem hrál do patnácti, pak jsem odešel do Slovácka.

12. Jaké to bylo, když jste poprvé nastoupil za A-tým Slovácka? Máte na ten zápas nějakou konkrétní vzpomínku?
Bylo to proti Liberci. Prohráli jsme tuším 0:1. Pamatuji si, že jsem špatně vyhodnotil situaci, přihrávka pod sebe otevřela branku a myslím, že Bosančić to pak dával do prázdné. Dnes bych to řešil jinak. Pak tuším Petr Švancara nedal penaltu a nakonec jsme ten zápas prohráli.

13. V roce 2018 jste přestoupil do Sparty. Co pro vás znamenal ten krok a jak jste vnímal své působení na Letné?
Bral jsem to jako velký posun a odměnu za tvrdou práci. Sparta je jiný svět, jiné vnímání fotbalu. Naučil jsem se tam spoustu věcí, ze kterých čerpám, poznal nové lidi s odlišným pohledem na fotbal. Byla to skvělá zkušenost, která mě posunula dál.

14. Ve finále poháru 2022 jste v dresu Sparty čelil právě Slovácku. Jaké to bylo chytat proti vlastním?
Bylo to zajímavé. Pro Slovácko to byl velký zápas na domácím stadionu. Zápas byl kvůli dešti odložený a my jsme měli mezitím změnu trenéra a nebyla to ideální situace. Slovácko mělo zkušený konzistentní kádr, bylo v laufu a zvládlo to lépe. Jsem přesvědčený, že pro Slovácko bylo dobře, že to utkání bylo v prvním termínu odloženo.

15. V tom zápase se trefil dvakrát Petr Reinberk, hlavně druhá rána stála za to. Řešili jste to spolu?  
Pořád mi to připomíná (smích). Byla to parádní rána. Bylo to pár vteřin po brance na 1:2. Byla to facka právě ve chvíli, kdy se Sparta nadechovala. Druhá půlka už byla taktická bitva. Rambova rána rozhodla. Trefil se pak ještě ve Francii proti Nice. Já mu říkám, že pořádný gól dal jen mně a Schmeichelovi (úsměv).

16. Co pro vás znamenal návrat na Slovácko? Bylo to jako vrátit se domů?
Přesně tak jsem to bral. Vracel jsem se do známého prostředí, kde jsem strávil 10–12 let. Když jsem se vrátil, pořád tady bylo spoustu známých tváří. Vlastně jsem měl pocit, že jsem nikdy neodešel.

17. Jak trávíte volný čas mimo fotbal? Máte nějaké koníčky, které vám pomáhají vypnout?
Teď hodně času trávíme s malou. Když máme volno, snažíme se jezdit na výlety, na kole, chodíme do přírody, do lesů. Prostě se snažíme věnovat dítěti naplno a když se naskytne chvilka, tak si dáme dobré kafé. Dříve to bylo jinak. Častěji jsem hrával tenis a věnoval se dalším sportům. Bylo na to víc času i sil. S rodinou se priority mění. Teď už, když mám volný den, tak ho většinou trávím s rodinou, vyrazíme na výlet nebo na kolo. S malou ujedeme klidně 20–30 km, což je v pohodě.

18. Máte nějaký rituál před zápasem nebo něco, co vás vždycky dostane do pohody?
Já tomu spíš říkám zlozvyky, které dělám automaticky (úsměv). Například si obouvám vždycky stejnou nohu jako první nebo si nasazuji rukavice určitým způsobem. Někomu to může připadat jako rituál, ale já to beru jako zažité zvyky, které už roky dělám stejně. Pomáhá mi to dostat hlavu do klidu.

19. Jak důležitou roli hraje rodina ve vaší kariéře?
Obrovskou. Bez rodiny by to šlo jen těžko. Rodiče se mnou měli spoustu starostí, museli mě vozit na tréninky, dokud jsme nezačali jezdit společně autobusem. A s manželou už jsme taky nějaký ten pátek, takže ta tomu taky musel hodně obětovat a pořád ještě musí. Jsem všem strašně vděčný.

20. Jaké máte cíle pro zbytek sezóny?
Budu makat, abych se vrátil zpět do brány. Co se týče týmu, tak v posledním roce se toho v klubu hodně změnilo. Když jsem se vrátil, byl jsem osmý nebo devátý nejstarší hráč, dneska jsem třetí. Musíme počítat s tím, že si tým bude sedat a bude to hodně o trpělivosti všech, včetně fanoušků, kteří byli zvyklí na nějakou éru a bude chvíli trvat, než si to sedne. Všichni se budeme snažit pokračovat v tom, co se tu poslední roky budovalo, ale bude to chtít čas.

21. Když jsi nakousl fanoušky, tak ti v posledním zápase s Duklou hnali tým do poslední minuty, i když herně to nebylo úplně ono.
Bylo to skvělé, fandili celý zápas. Lidi v kotli hnali tým dopředu, i když se nedařilo. Celkově na stadionu bylo míň fanoušků než obvykle, ale vzhledem k počasí se tomu nedivím. Každopádně kotel byl plný a pro mladé hráče je podpora strašně důležitá. Nejvíc nám pomůže, když budou fanoušci trpěliví. Máme spoustu mladých kluků, kteří sbírají zkušenosti, sedá si to. Občas se stanou chyby, nebude to hned stoprocentní, ale pokud nás fanoušci podrží, moc nám to pomůže. Za dosavadní podporu jim děkujeme.