1.FC Slovácko

Fotbalový příběh Richarda Vaďury začal v přípravkách Slovácka a dlouhou dobu se zdálo, že by v něm slovácký ligový klub mohl najít vytouženého, koncového útočníka, který je v šestnáctce jako doma. Zdravotní potíže jej však vyslaly na jinou cestu a dnes je sedmadvacetiletý absolvent vysoké školy a dalších studijních programů součástí realizačního týmu, ve kterém s Miroslavem Mikšíčkem má na starosti kondiční připravenost hráčů.

Richarde, v devatenáctce Slovácka, vám to do branky celkem padalo. Jak jste se cítil v roli střelce ligového dorostu?

Pod trenérem Psotkou jsem hlavně hrával a cítil jsem důvěru, která je pro útočníka důležitá. Myslím ale, že jsme fungovali tehdy jako tým a měli i slušné výsledky. Mě už v té době ale provázely různá zranění a ty mě hodně srážely dolů.

S kým jste tehdy v devatenáctce hrával?

Já hrál v devatenáctce dva roky a vzpomínám na Davida Machalíka, Dominika Síleše, hrál s námi i Michal Sadílek, Lukáš Křivánek, který pak přesedlal na futsal. V bráně jsme měli Matese Trmala.

Ve fotbalové kariéře vás brzdila zranění. Které bylo třeba tím prvním a jak jste se tehdy na zranění díval?

Někde v patnáctce to začalo kotníky, pak začaly zlobit třísla, ozvaly se kolena… Když se za tím obdobím ohlédnu zpětně, tak jsem tehdy návraty na hřiště uspěchával. Kolikrát jsem šel hrát i přes bolest, měl jsem strach, že bych ztratil místo v sestavě. Dnes vím, že i moje individuální, kondiční příprava nebyla ideální. To ale asi patřilo k mládí a trochu mě to i nasměrovalo k oboru, do kterého jsem se pustil.

Kdy jste pochopil, že na hřišti to v plnohodnotném fotbale skutečně nepůjde?

Asi když se ozvaly kolena. Při rezonancích se pak začaly objevovat i degenerativní změny v dalších kloubech a uvědomil jsem si, že cesta na hřiště by vedla přes operace, s nimi spojené rehabilitace, a to jsem si řekl stop.

V jako fázi hráčské kariéry to bylo?

Bylo mně nějakých jednadvacet let a měl jsem za sebou několik startů ve třetí lize. Já mám na sebe vždycky ty největší nároky a když jsem ve třetí lize viděl, že mně chybí herní praxe a neposouvám se, tak jsem pochopil, že hráčská kariéra nemá perspektivu.

Měl jste hned představu, kterým směrem se vydáte? Jestli to bude i nadále fotbalová cesta nebo se pustíte do něčeho zcela jiného?

Když jsem se potýkal se zraněními a přemýšlel jsem o nich, tak mně zaujala fyzioterapie. Nestihl jsem se ale dostatečně připravit na přijímací zkoušky. Rok jsem proto studoval jazyky, angličtinu. Po roce jsem začal postupně trénovat u mládeže Slovácka a rozhodl se pro kondiční trenéřinu. Přece jen mě více lákalo hřiště než ordinace a bílý plášť.

Kterou cestu vzdělávání jste si vybral? Akademickou nebo spíše praktickou, fotbalovou…

Měl jsem jasno, že chci mít vysokoškolské vzdělání, dostatečnou odbornou i teoretickou přípravu. Proto jsem se hlásil na sportovní fakultu Masarykovy univerzity, trenérský směr. Věděl jsem ale, že jen teorie mně stačit nebude. Proto jsem hledal různé další studijní programy, kurzy… Absolvoval jsem třeba čtyřměsíční on line kurz FC Barcelona. Rok jsem studoval v Madridu, kde jsem se zaměřil na sportovní trénink a výživu, včetně půlroční stáže v madridském klubu. To mně dalo komplexní průpravu.

Vzpomněli jste studium výživy v Madridu. Takže váš otec ve svém vyhlášeném Staroměstském uzenářství vás nevídá příliš často?

(Smích). Naopak. Odolávat vůni klobásek nejde (smích). Někdy člověk prostě zhřeší… Prvořadá je ale kvalita surovin a ta je u nás stoprocentní. Já myslím, že by si u nás vybrali a já bych jim i mohl doporučit, protože vím, jaké máme třeba u nás masa a maso je jedním ze základních kamenů výživy sportovce.

Takže doba pouze rybího masa, těstovin maximálně rýže v jídelníčku fotbalisty je pryč?

Pohled na výživu sportovce se vyvíjí. Paradoxně dnes mají sportovci obecně problém spíše s příjmem živin. Někteří mladí kluci třeba podceňují roli kvalitní snídaně, kterou ošidí třeba jen jogurtem s banánem či něčím „lehčím“. Přitom je nejčastěji dopoledne čeká trénink a s ním spojený největší výdej energie i následná regenerace. Pro silový rozvoj potřebujete zdroje energie. Samozřejmě musí být kvalitní a vyvážené. Od toho ale klukům nabízíme poradenský servis.

Fenoménem dneška začínají být i různé energetické, proteinové tyčinky, gely či další doplňky stravy. Pomáhají sportovcům v jejich růstu?

Obecně nejsem moc příznivcem různých tyčinek, protože to je spíše marketinkový produkt. Kvalitní strava je prostě nezastupitelným zdrojem potřebných živin. Něco jiného jsou gely, které v případě utkání dokážou okamžitě dodat hráči odcházející energii.

Vraťme se na vaši fotbalovou cestu. U kterého týmu jste začínal s kondičním trénováním?

Zpočátku jsem nebyl u žádného konkrétního týmu. Pracoval jsem u mládeže s jednotlivci, kteří potřebovali po tréninkových výpadcích dobít kondici. To bylo napříč žákovskými i dorosteneckými týmy. Bylo to spíše práce na individuální bázi. Za Jirky Saňáka jsem pracoval také u béčka. U devatenáctky jsem jako kondiční trenér působil před svým studijním odchodem do Španělska. Po návratu mě oslovili kluci z ženské kopané, kteří hledali kondičního trenéra pro tým žen.

Je ženský fotbal diametrálně odlišný od toho mužského nebo má i některé společné prvky?

Rozdílný samozřejmě je. Společné je mentální nastavení hráčů i hráček ve Slovácku. Vždycky splní do puntíku to, co po nich chci. Strašně mě naplňuje i to, že přestože momentálně s áčkem nejsme v ideálním rozpoložení, tak se to na práci hráčů vůbec neprojevuje. Naopak se ptají, kde by šlo, co zlepšit. Pracovitost je prostě faktor, který spojuje Slovácko.

V současnosti pracujete v realizačním týmu áčka, kam jste přišel letos v lednu. Jak máte rozdělené role s Miroslavem Mikšíčkem, dalším kondičním trenérem týmu?

Hlavní důvod mého příchodu byla potřeba dát hráčům maximální komfort v kondiční oblasti. Kondice je základní předpoklad pro rozvoj hráče, intenzitu hry… Každý hráč má však specifické potřeby a je nutné s ním pracovat po kondiční stránce i individuálně. Zvláště třeba, když má tréninkový výpadek, například po zranění. Naše práce se hodně propojuje, ale zároveň máme s Mirkem každý svoje zadání. Já například vyhodnocuji kondiční data z GPS, takže analyzuji naběhané vzdálenosti, rychlost pohybu, akceleraci…

Jak velkou roli hrají v kondiční přípravě testy, které hráči absolvují na fakultě v Olomouci vždy před začátkem přípravného období?

Ta role je nezaměnitelná. Z těchto testů a jejich detailních výstupů vzniká individuální profil hráče. V něm vidíme, v čem je potřeba hráče zdokonalit a posunout. Z těch testů ale vychází i týmová data, ve kterých vidíme, kde nás tlačí bota jako celek a samozřejmě podle toho cílíme přípravu týmu i jednotlivých hráčů. Data z těchto testů nám ale také napoví jak s regenerací hráčů.

Kondiční testy nejsou mezi hráči příliš oblíbené. Nestačí vám jen výstupy z GPS, které monitorují veškeré činnosti hráče?

Ty testy jsou naprosto zásadní a tedy nenahraditelné. Opravdu nám totiž dají detailní obraz o všech silných i slabých stránkách hráče a na nich pak můžeme pracovat.

Jak se tým vypořádal, po kondiční stránce, s dopady nedávné chřipkové epidemie?

Cítili jsme, že nás to zasáhlo hodně a museli jsme kondici u některých hráčů dohánět. I teď během reprezentační pauzy se tomu věnujeme a analyzovali jsme, kdo co potřebuje, a podle toho jsme přizpůsobili mikrocyklus. Některým hráčům jsme ubrali, jiným naopak přidali, aby se dostali na potřebnou úroveň. Příští týden už chceme trénovat jednotně s tím, že celý tým bude na potřebné fyzické úrovni a vše budeme směřovat k zápasu s Libercem.

V reprezentační přestávce si hráči zahrají i hokej, jaký to má vliv na kondici týmu?

Jde o jiný druh aktivity, který pomůže rozbít pohybový stereotyp a zároveň pročistí hlavu. Kluci si to užijí, vyblbnou se, a přitom rozvíjejí koordinaci. Vnímáme to jako zpestření tréninkového týdne a snahu o větší pohybovou pestrost. Zároveň je to příležitost, jak stmelit kolektiv.

Někteří hráči odcestovali na reprezentační sraz, jak tyto hráče sledujete po kondiční stránce?

Chybí nám hned pětice hráčů - Stojčevski, Sinyavskiy, Borek, Kukučka a Beran. Se všemi jsme v kontaktu, takže budeme mít přehled o důležitých kondičních datech. U hráčů do 20 let jsme si s kondičním trenérem vyměnili informace o jejich tréninku a zatížení, takže máme přehled o tom, co s nimi probíhá. Až se vrátí, dostaneme reporty a můžeme na jejich rytmus plynule navázat.