1.FC Slovácko

Brankář Jiří Borek prodloužil smlouvu s 1.FC Slovácko. Mladý gólman se s vedením dohodl na nové smlouvě, která ho se Slováckem pojí až do léta 2029.

Jirko, Můžeš přiblížit, Jak jednání o nové smlouvě probíhala?

Vlastně jsem měl stále platnou smlouvu, ale vedení mi nabídlo prodloužení a já si toho nesmírně vážím. Důvěru jsem dostal hned po příchodu z Vyškova a jsem rád, že jsme vše dotáhli do konce. Teď mám smlouvu podepsanou až do léta 2029.

Když se ohlédneš, jaká byla tvoje cesta ke smlouvě a do A-týmu?

Oproti některým jiným klukům jsem do Slovácka přišel relativně později, až do mladšího dorostu, do sedmnáctky. Od té doby jsem se snažil využít každé příležitosti a získávat důvěru — nejdřív v mládežnických kategoriích, pak v béčku a teď už i v A-týmu. Vážím si toho a věřím, že to tak bude pokračovat i dál.

Hned po návratu z hostování ve Vyškově jsi nastoupil do prvního zápasu jara, proti Spartě. Cítil jsi v tom zápase velkou nervozitu?

Neřekl bych, že jsem byl nervózní, i když jsem to kolem sebe slyšel. Spíš jsem se fakt těšil. První zápas po návratu z hostování, hned navíc Sparta, plný stadion, skvělá atmosféra. Možná jsem byl spíš přemotivovaný. Chtěl jsem se ukázat...

V čem jsi viděl největší rozdíl mezi nejvyšší soutěží a druhou ligou?

Největší rozdíl je u kvality hráčů. To, že je v nejvyšší lize jiná intenzita, presování a na vše méně času, je patrné na první pohled, ale pak je tu individuální kvalita a hráči v lize vás prostě i za drobnou chybu jsou schopní okamžitě potrestat. Třeba Sadílkův gól v zápase se Spartou, prostě to trefil naprosto precizně. V posledním zápase zase Jan Kliment. To je rozdílový hráč se skvělým výběrem místa a zakončením, se kterým se jen těžko něco dělá.

Máš nějaké osobní ambice, ať už tady ve Slovácku, nebo třeba do budoucna?

Určitě. Už jsem zažil tu slavnou sezónu, která pro mě byla obrovským zážitkem, a mým snem je, aby se něco podobného ještě zopakovalo — a tentokrát, abych byl v bráně a ne na lavičce. To je teď můj hlavní cíl tady ve Slovácku. A co se týče kariéry obecně, chtěl bych se posouvat co nejdál — ale všechno má svůj čas. Nejprve bych rád něco dokázal tady doma a pak se uvidí, třeba se někdy posunout do zahraničí.

Ve Slovácku jste momentálně tři gólmani odchovanci, což není úplně běžné. Čím to podle tebe je? A jaké mezi sebou máte vztahy?

Myslím, že to hodně vypovídá o kvalitě trenérů brankářů, ať už v mládeži nebo u A-týmu. Já jsem od začátku pracoval pod panem Drobiszem, který mě vedl v mládeži a teď i u áčka. Je to určitě i jeho zásluha. Co se týče vztahů mezi gólmany, vždycky jsem byl ten nejmladší, takže jsem se spíš učil od ostatních — ať už to byl Filip Nguyen, Pavol Bajza, Víťa Nemrava, Milan Heča, Tomáš Fryšták... Všichni kluci mě podporovali a radili mi, za což jim moc děkuji.

Je někdo, komu bys chtěl za svou cestu poděkovat? Kdo tě nejvíc ovlivnil?

Těch lidí je víc, ale největší podíl má určitě taťka. Vozil mě na každý zápas, nikdy nechyběl a sám hrával fotbal. Vždycky se mi snažil pomoct, jak to jen šlo. Jsem mu za to nesmírně vděčný a jsem rád, že mu teď můžu nějak vracet to, co pro mě dělal.

Máš nějaký vysněný klub nebo ligu, kam by ses chtěl v budoucnu dostat?

Když jsem byl mladší, byl to Bayern Mnichov. Teď už se na to dívám trochu jinak, ale hodně mě láká Premier League. Nemám vyloženě jeden vysněný klub, těch zajímavých týmů je tam spousta. Takže bych řekl – kamkoliv na Ostrovy.

Blíží se závěr sezóny, čeká nás skupina o záchranu. Dostal jsi důvěru v posledním zápase proti Olomouci, kde jsem uhráli remízu 2:2. Cítíš, že se tým zvedá?

Hodně lidí se mě na to ptá, ale já si nemyslím, že bychom byli psychicky někde úplně dole. Snažíme se každý zápas makat naplno a já jsem věřil, že to bylo jen otázkou času, kdy se to zlomí. Myslím, že zápas s Olomoucí to odstartoval. Teď už věřím, že půjdeme nahoru a zvládneme sezonu v klidu dohrát. A pak se připravit na tu další.

Na závěr – je něco, co bys chtěl vzkázat fanouškům?

Chtěl bych jim moc poděkovat. Třeba hned v mém prvním jarním zápase proti Spartě mě skvěle přivítali a od té doby cítím jejich podporu, což je pro mě obrovská motivace. Vážím si toho a věřím, že s námi budou stát až do konce sezóny i v těch dalších.