1.FC Slovácko

Ve většině pokojů na hotelu v chorvatském Umagu vládne mezi tréninky i po nich klid, ale na pokoji 213 se dveře nezavřou. Hraje hudba, televize a při kmitání masérů se řeší kdeco.

„Masérna slouží i pro ty, kteří nejsou na masáži, hráči si tam chodí pokecat, hraje tam hudba, pouštíme filmy, prostě tmelíme partu,“ vysvětluje masér Pavel Stašek.

Zatímco u hráčů jsou tréninky v přípravě a v sezóně přeci jen poněkud odlišné, tak maséři si jedou stále to svoje, jen mnohem častěji.

„Co se týče naší činnosti, tak je to podobné jak v sezóně. Tejpování, masáže, rozmasírování bolístek co kluci mají, ale samozřejmě oproti běžné sezóně je těch masáží víc, protože je víc tréninků a ta únava se nahromadí,“ popisuje další z dvojice masérů Adam Skřivan. Jeho slova potvrzuje i kolega Stašek.

„Kluci chodí i před tréninkem, nachystat svaly, zahřát, rozcvičit, pak samozřejmě v pauze, a to samé po odpoledním tréninku. V přípravě chodí hlavně na ty oblasti, které nejvíc bolí, jako jsou stehna, lýtka, případně záda po posilovně. V sezóně je to zaměřeno spíš na kompletní masáž, ale teď se věnujeme těm detailům,“ přibližuje Skřivan.

„Práce máme opravdu dost, v přípravě je to pro kluky náročné, takže nás využívají častěji než normálně v sezóně. Tady na soustředění to pak platí dvojnásob, protože jsme pohromadě a kluci nás využívají v kterýkoliv čas,“ pokračuje Stašek.

V sezóně masáže využívají ve větší míře spíš zkušenější hráči, ale v přípravě je zatížení masérny mnohem rovnoměrnější.

„Nejčastěji tady máme zkušenější hráče jako je Michal Kadlec, Milan Petržela, Jan Kalabiška, ale teď v přípravě jsou tady všichni tak nějak rovnoměrně,“ dodává Pavel Stašek.