1.FC Slovácko

Fotbalová historie Slovácka je bohatá na řadu významných momentů. Na ten nejdůležitější zápis a zisk některé z nejprestižnějších trofejí však stále čeká. Ve středu se může parta kolem kapitána Michala Kadlece pod vedením trenéra Martina Svědíka zapsat navždy zlatým písmem do dějin české i slovácké historie. Zbývá jim k tomu jediný krok. Porazit ve finále MOL Cupu pražskou Spartu. Inspiraci mohou najít u svých předchůdců, kterým se onen kýžený poslední krok třikrát nepodařil.

První pokus třetiligové „Slovácké“

Dukla Praha - Slovácká Slavia Uherské Hradiště 5:3 (1:2)

Hodonín 11. května 1990
Branky:  2. a 74. Korejčík, 68. Foldyna, 71. Hapal, 85. Bittengel - 31. a 52. Ježek, 10. Takáč.
Rozhodčí Krondl
Diváků 6.995

Dukla Praha: Novák - Bažant, Suchopárek (55. Karoch), Rada, Látal - Hapal, Foldyna, Němec, Fitzel - Bittengel, Korejčík. Trenér Jaroslav Jareš.

Slovácká Slavia Uherské Hradiště: Švec - Kuba, Flašar, Kadlček (25. Kučera), Melichárek - Rolinc, Litoš, Šuranský, Ježek. Trenér Ladislav Novák.

Slovácká kopaná se zapsala poprvé do pohárové historie České republiky v roce 1990.  

Tehdejší třetiligová Slovácká Slavia Uherské Hradiště se dokázala probojovat přes prvoligový Baník Ostrava a Bohemians Praha do finále tehdejšího Českého poháru, které se odehrálo 11. dubna 1990 v Hodoníně. Parta trenéra Ladislava Janského se tehdy postavila Dukle Praha a přestože velmi rychle inkasovala, připravila favorizované Dukle perné chvíle a stadionu nabitému téměř sedmitisícovou návštěvou slováckých fanoušků, krásné fotbalové chvíle. Už v 10. minutě využil nedorozumění v obraně vojáků Takáč a po půlhodině využil famózní přihrávku zkušeného Lorence mezi stopery Ježek. Rychlonohý útočník "Slovácké" utekl obráncům na začátku druhého poločasu a nad Duklou se začaly stahovat mračna. Během šesti minut je ale rozehnala trojice Foldyna, Hapal a Korejčík a zkušení ligisté už zápas dovedli k postupu do finále tehdejšího Československého poháru, kde si poradili i s Interem Bratislava. 

Finále očima tehdejšího kapitána Slovácké Slávie Uherské Hradiště Jiřího Flašara:

"Zážitkem pro mě byla celá cesta pohárem do finále. Čtvrtfinále s ostravským Baníkem, domácí výhra 4:3 na velmi těžkém terénu s pražskou Bohemkou a pak samozřejmě finálový duel v Hodoníně, kde jsme si byli dvakrát zatrénovat a zvyknout si na prostředí i terén. V den utkání jsme měli společný oběd u tehdejšího "Šarovce" a pak jsme jeli do Hodonína. V samotném finále s námi nikdo nepočítal. V momentě, když jsme ve druhé minutě inkasovali, tak mně blesklo hlavou, jen ať z toho není ostuda, protože zápas byl v přímém přenosu v televizi. Po vyrovnání z nás ale spadla nervozita, hra se vyrovnala a náš výkon byl slušný. Šli jsme do vedení až na 3:1. Na hřiště pak přišel Karoch a začal ve středu hřiště hru režírovat. Dukla pak snížila, brankou, kterou by dnes asi VAR neposvětil, protože byla dle našeho názoru z ofsidu, ale to už je dnes historií. Nám postupně přece jen začaly docházet síly, protože ten zápas byl extrémně náročný. Závěr byl už jen otázkou času, kdy to Dukla definitivně zlomí a to se potvrdilo.“

Vzkaz Jiřího Flašara dnešnímu Slovácku:

"Viděl jsem poslední zápasy Slovácka s předními týmy a i když je na Spartě či v Plzní prohrály, tak si nemyslím, že bychom byli horší. Plzeň byla možná šťastnější a navíc, jí zápas vychytal gólman. Finále vidím naprosto otevřené a šance vidím 50:50. Bylo by nádherné, kdyby se klukům podařilo, co jsme my před těmi třiceti lety svým způsobem začali. Současné mužstvo by si za progres a práci, kterou v posledních letech s trenérem Svědíkem odvedlo pohár zasloužilo. Hrají výborný fotbal.“ 

Fanouškovská invaze na Hanou…

1. FC Slovácko - Baník Ostrava 1:2 (0:0) 

31. května 2005 Andrův stadion Olomouc
Branky: 90.+1 Dostálek - 54. Metelka, 88. Papadopulos. 
Rozhodčí: Šedivý - Filípek, Petřík. 

Diváci: 11.251.

Slovácko: Drobisz - Němčický (46. Procházka), Rajnoch, Pavlík, Palinek - Dostálek, Polách - Ivana (72. Ordoš), Jarolím, Malár (79. Filipský) - Zb. Pospěch. Trenér: Laco Molnár.

Ostrava: Raška - Látal, Besta, Klimpl, Tomašák - Zd. Pospěch, Staněk, Bystroň, Metelka (90. Drozd) - Magera, Slončík (85. Papadopulos). Trenér: Juraj Jarabinský.

Slovácko procházelo v sezóně 2004-2005 turbulentním obdobím. Po odchodu rodiny Valentů se propadlo v tabulce a téměř celou ligovou sezónu hrálo o záchranu. Na druhou stranu ostravský Baník se mohl řadu týdnů soustředit jen na finálový duel, protože v té době se nástavba ještě nehrála a Baník se pohyboval v klidném středu tabulky. Svoji připravenost potvrdil i na trávníku Androva stadionu v Olomouci. K údivu celé republiky nepřenášela finálový zápas žádná z televizí a tak stadion v hanácké metropoli praskal ve švech a oba tábory fanoušků hnali své hráče do útoku. Klíčovou první branku vstřelil ostravský Metelka a Slovácko v závěru Baník mačkalo. Impulsivní kouč Slovácka Laco Molnár se několikrát vztekal nad verdikty sudích, ale to nezabránilo tomu, aby střídající Papadopulos utekl do otevřené obrany a přidal gólovou pojistku. Přestože Richard Dostálek kontaktní brankou ještě vykřesal jiskřičku naděje, síly a čas už týmu kolem kapitána Jana Palinka scházel a z poháru se radovali Baníkovci.

Finále očima tehdejšího kapitána 1.FC Slovácko Jana Palinka:

"Z finálového utkání jsem měl hořkosladký pocit. Mrzelo mě, že jsme zápas nevyhráli. Viděl jsem teď moji fotku s pohárem za druhé místo a vybavil se mně znovu ten velký pocit zklamání. Druhé místo nikoho nezajímalo. Všichni se soustředili jen na vítěze a to byl Baník. Baník měl tehdy dohrával ligovou soutěž uprostřed tabulky a my jsme bojovali o záchranu do posledních kol. Možná, že byl proto na to finále více odpočatý. Jak fyzicky, tak psychicky. Když se ale na zápas podívám s odstupem a nezaujatě, tak Baník tehdy vyhrál zaslouženě. Byl to ten krůček lepší. Měl více šancí. Zapomenout ale nemůžu na atmosféru, která tehdy byla skvělá. Vytvořily ji oba tábory fanoušků. Naši byli ale skvělí. Přestože jsme prohráli, brali nás jako vítěze a společně jsme se radovali po našem návratu na náměstí i v kašně (úsměv).“

Vzkaz Jana Palinka dnešnímu Slovácku:

„Současné Slovácko má obrovskou kvalitu, což potvrzuje už druhý ligový ročník. Není to náhoda, že se držíme mezi top týmy. Už si ani nepamatuji, jak jsme si věřili tehdy my, ale současné Slovácko nemá proč si nevěřit. Navíc hrajeme v našem prostředí a doufám, že budeme mít v hledišti větší podporu. Věřím, že nás dovedou k vítězství a potřetí nám to finále vyjde. Pokud ten pohár získáme, tak si na něj rád sáhnu s pocitem hrdosti.“

Nedobitý zůstal i Strahov…

FK Teplice – 1.FC Slovácko 1:0 (0:0)

Branka: 48. Mahmutovič -

Sestava: Grigar – Vidlička, Lukáš, Klein, Rosa ml. – Ljevaković (66. Vaščák), Matula, Vachoušek, Stožický – Mahmutović (79. Verbíř), Mareš (87. Smejkal). Trenér Jiří Plíšek.

1. FC Slovácko: Filipko - Randa, Němčický (86. Sládek), Formánek, Kubáň, - Fujerik (69. Ondřejka), Kordula (76. Holub), Čtvrtníček, Perůtka, Cléber,- Chmelíček. Trenér Josef Mazura.

Rozhodčí: Kovařík - Mencl, Ubias

Diváci: 4.820

Další pohárové finále zastihlo Slovácko v době přeměny. Nový vlastník klubu Zdeněk Zemek se musel nejprve vypořádat s dluhy předchozího majitele a Slovácko si dvě sezóny „odpočalo“ ve druhé lize. Přesto dokázalo v sezóně 2008-2009 rozpoutat na Slovácku pohárovou mánii. V sezóně platilo pravidlo, že od čtvrtfinále se hrálo systémem doma - venku a tak o postupu Slovácka mezi čtyři nejlepší týmy rozhodly dvě výhry s ostravským Baníkem. V semifinále poslal los slovácký tým nejprve do pražského Edenu, kde tehdejší kapitán 1.FC Slovácko René Formánek připravil domácím vítězným gólem pořádnou ledovou sprchu. Byla to vůbec první porážka červenobílých v jejich novém svatostánku. Sebevědomí Pražané si však do odvety na Slovácku věřili. Jenže je přivítal vyprodaný stadion, ve kterém favorita usmažil nechytatelný mladíček Ondřejka a k finále se mohla začít chystat fotbalová invaze na Strahov. Na něj doprovodilo slovácký tým pětadvacet autobusů naplněných fanoušky, kteří vytvořili druholigovému Slovácku domácí atmosféru. Ani ta ale na zisk poháru nestačila. Teplicím se podařilo dotlačit jednu z mála šancí až za záda brankáře Filipka a své jednobrankové vítězství zkušeně ubránily.

Strahovské finále očima tehdejšího kapitána Slovácka Reného Formánka:

"V sezóně 2008-2009 jsme hráli druhou ligu a žádné velké cíle jsme si nedávali. Hráli jsme spíše zápas od zápasu a stejné to bylo v poháru. Že z toho bude nakonec taková jízda nás dlouho nenapadlo. Z cesty do finále si vybavuji moji branku v Edenu proti Slavii, v prvním semifinálovém utkání. Tomáš Kazár mně posadil na hlavu centr z pravé strany a já se prosadil proti Erichu Brabcovi a Martinu Vaniakovi. Do domácí odvety jsme si vezli jednobrankový náskok a doma jsme výhrou postup potvrdili. Pak si vzpomínám, že celé Slovácko propadlo fotbalové euforii. Do Prahy na Strahov nás provázelo snad pětadvacet autobusů. Samotné finále moc fotbalové krásy nenabídlo. Bylo spíše bojovné z obou stran. Teplice nás do žádných vyložených šancí nepouštěly. Šance ale neměly ani Teplice a finále rozhodla dorážka Mahmutoviče z úvodu druhé půle. Vybavuji si ještě závěrečný hvizd a obrovskou bezmoc, že už nemůžeme s výsledkem nic udělat. No a pak samozřejmě nekonečná cesta po schůdcích pro pohár pro poražený tým. V jakém rozpoložení jsem byl je nejlépe vidět na mé fotografii s pohárem, kterou jsem před nedávnem někde zahlédl."

Vzkaz René Formánka dnešnímu Slovácku:

„Český fotbal příliš nesleduji, ale o Slovácko se pochopitelně pořád zajímám. Viděl jsem spíše jen sestřihy jeho zápasů. Věřím ale, že šanci proti Spartě mají. V mužstvu jsou zkušení hráči, jako Michal Kadlec nebo Milan Petržela, kteří prošli spoustou podobně významných zápasů a dodají ostatním klukům ten správný klid. Obrovsky se zvedl Vlasta Daníček, Rambo… Kluci se z finále nerozklepou, i když to bude prestižní zápas. Na druhou stranu ale k němu přistoupí zodpovědně. Slovácko si drží dobrou „fazónku“ a moc bych jim přál, aby ten vítězný pohár mohli zvednout nad hlavu i za nás.“