1.FC Slovácko

V roce 1891 založil Isidor Behrensem klub Allmänna Idrottsklubben Stockholm, což v překladu znamená Všeobecný (veřejný) sportovní klub. Již v roce 1898 skončil klub na druhém místě a v roce 1900 získal svůj první mistrovský titul, když ve finále zdolal Örgryte IS. Tento göteborský klub suveréně panoval ve švédské lize, kterou v letech 1896-1906 desetkrát vyhrál. Také další finále proběhlo mezi těmito kluby a opět se radoval štokholmský klub. Na počátku století AIK hrál městskou soutěž, kde soupeřil s dalšími rivaly jako IFK Stockholm, nebo Djurgardens IF. Tento je největším rivalem AIK a jejich vzájemná derby se nazývají „ tvillingderbyt“. Oba dva byly založeny ve stejném roce. Na derby chodí plný dům, takže zápas sleduje i padesát tisíc fanoušků. V roce 1911 AIK Stockholm potřetí vyhrál mistrovský titul. Tentokrát porazil ve finále IFK Uppsala. Další dva tituly vybojoval v letech 1914 a 1916. Na další mistrovskou trofej čekal až do roku 1923, když ve finále porazil IFK Eskilstuna. V roce 1924 vznikla celostátní nejvyšší švédská soutěž pod názvem Division 1 (Allsvenskan). V prvních letech dominovaly hlavně kluby z Göteborgu (GAIS, IFK, nebo Örgryte IS). První titul v Allsvenskanu AIK Stockholm vybojoval v roce 1932. Poslední předválečný titul vyhrál v roce 1937. Byl to osmý titul, a navíc útočník Olle Zetterlund nastřílel během sezóny 23 gólů a dodnes je hráčem, který za AIK nastřílel nejvíce gólů během jedné sezóny.

Fotbalový tým AIK se v roce 1937 přemístil ze Stockholmského stadionu na nový stadion Råsunda Fotbollsstadion. Od roku 2012 hraje AIK na zrekonstruovaném stadionu Friends Arena, který využívá i národní tým Švédska. V březnu tohoto roku zde v prodloužení prohrála česká reprezentace svůj kvalifikační duel. Krásný stadion má kapacitu 50 tisíc sedadel.

V první poválečné sezóně skončil AIK na druhém místě a pak na bronzové pozici. Ale to už se blížily horší časy. V roce 1951 se klubu moc nedařilo a v posledním utkání sezóny potřeboval porazit do té doby neporažené Malmö FF. To se sice AIK podařilo, ale i tak mu chyběla jedna branka v celkovém skóre, takže z nejvyšší soutěže sestoupil. Ovšem hned za rok byl zpět. V padesátých letech hrál v klubu Kurt Hamrin, který byl velkou hvězdou a díky němu se AIK držel v horních patrech ligové soutěže. Po odchodu Hamrina do Itálie, nastaly pro AIK horší časy, které vyvrcholily sestupem do druhé ligy v roce 1962. Za deset let už skončil AIK na druhém místě. Na mistrovský Atvidabergs FF ztrácel jen jeden bod. Druhá příčka ho kvalifikovala do Poháru UEFA. V této soutěži skončil hned v prvním kole, když nestačil na dánský BK 1903 Kodaň (1:1, 1:2).

V roce 1976 AIK vyhrál národní pohár. Bylo to po dlouhých 26 letech. Zisk národní trofeje ho poslal doevropského PVP proti tureckému Galatasaray. Těsně neuspěl, když doma prohrál 1:2 a v Istanbulu hrál nerozhodně 1:1. V roce 1979 opět sestupuje do nižší soutěže a tím umožnil Malmö FF, aby získalo dostatečný počet bodů a v historické tabulce Allsvenskanu ho přeskočilo na první místo. Boj o národní trofej 19. června 1985 se střetl AIK s Oster IF, zapas skončil nerozhodně 1:1 a tak rozhodly pokutové kopy. AIK byl úspěšnější a vyhrál 4:3. Tím se opět kvalifikoval do PVP. V lize skončil až na páté příčce. Fanoušci AIK museli čekat dlouhých 55 let, než se dočkali vytouženého titulu. Stalo se tak v roce 1992. Pod vedením trenérů Tommy Söderberga a Thomase Lytha se pokoušeli titul obhájit i v roce 1993. První polovinu šampionátu začali skvěle a vedli. Dokonce dokázali doma rozstřílet 9:3 Brage IF. V tomto duelu nasázel pět branek Kim Bergstrand. V létě přišel herní útlum, a nakonec AIK zakončilo dobře rozjetou sezónu až na třetím místě. V roce 1994 debutoval v dresu AIK Alexander Östlund, kterému bylo v prvním zápase teprve 16 let, 10 měsíců a 2 dny. Doposud je to nejmladší hráč, který nastoupil v dresu AIK ve 20. a 21. století. V dalších letech měl v týmu několik hráčů národního mužstva, ale nepodařilo se mu navázat na předchozí úspěch. Fanoušci museli počkat do konce soutěže ročníku 1998. V tomto roce zvítězil v Allsvenskanu před Helsingborgem a Hammarby. Tím dostal šanci v Lize mistrů, v ročníku 1999/2000. V předkole nejprve hladce přešel přes běloruský Mogilev. V posledním předkole je čekal řecký AEK. V prvním zápase v Aténách branka nepadla. V odvetě se střelecky prosadil jen srbský útočník Nebojša Novaković a poslal AIK do skupinové fáze LM. Nakonec jako nenasazený dostal při losu velmi silné soupeře. Na Arsenal, Barcelonu a ani na Fiorentinu nestačil. S pouhým jedním bodem za remízu 0:0 s Fiorentinou, vypadl z dalšího evropského účinkování. Doposud je to největší evropský pohárový úspěch tohoto švédského klubu. V dalších dvaceti letech ještě dvakrát slavil mistrovský titul. V roce 2009 to byl dokonce double, když k zisku titulu přidal ještě zisk domácího poháru. V sezóně 2012/13 se dokázal kvalifikovat do skupinové fáze Evropské ligy, ale v ní už nestačil a skončil na 4. místě. V loňském roce skončil AIK na druhém místě, jen vinou horšího skóre a vzájemného zápasu s Malmö FF. Proto letos startuje v Evropské konferenční lize. Českou stopu zanechal v klubu trenér Dušan Uhrín starší, který tým trénoval v roce 2002. Dovedl tým na páté místo v lize a do finále poháru. Ve finále neuspěl s městským rivalem Djurgardens IF, když AIK padl až v prodloužení, tzv. zlatým gólem.

AIK Stockholm

Založen roku: 1891
Celý název klubu: Allmänna Idrottsklubben
Klubové barvy: černá a žlutá
Stadion: Friends Arena (50 653 sedadel)
Adresa: AIK Fotboll, Evenemangsgatan 31, 169 79 Solna
Mistrovské tituly: 1900, 1901, 1911, 1914, 1916, 1923, 1932, 1937, 1992, 1998, 2009 a 2018
Vítězství v poháru: 1949, 1950, 1976, 1985, 1996, 1997, 1999 a 2009

Vzájemné zápasy AIK s českými kluby v evropských pohárech 

Dlouho se AIK Stockholm potkával s českými a slovenskými kluby jen v rámci letního Interpoháru. S brněnskou Zbrojovkou se utkal v létě 1975 (1:2, 0:2), další léto 1976 s Baníkem Ostrava (0:1, 0:2) a až v roce 1985 dokázal aspoň v jednom zápase porazit českého soka. Narazil na pražské Klokany a po výhře 2:1 remizoval 1:1. 

Až když v roce 1985 vyhrál národní pohár a startoval v PVP utkal se i s českým klubem. Stalo se tak ve druhém kole PVP 1985/86. V tom úvodním deklasoval lucemburský Differdange 8:0 a 5:0 a ve druhém kole narazil na pražskou Duklu. V prvním zápase Na Julisce se radovali domácí, když jedinou branku vstřelil Korejčík již v úvodu zápasu. Ve Stockholmu zařídil postup dvěma góly Vízek a domácí tak stačili již jen srovnat na konečných 2:2. Za Duklu tehdy hráli např. Kostelník, Bittengel, Rada, Luhový, nebo Kříž. Dukla pak postoupila přes Benfiku Lisabon (1:0, 1:2) až do semifinále, kde nestačila na pozdějšího vítěze Dynamo Kyjev. Netrvalo dlouho a los prvního kola Poháru UEFA 1987/88 nasměřoval AIK do Vítkovic. Těm se vstup do soutěže moc nepovedl, a nakonec byly rády za remízu 1:1, když Stařičný srovnal až v 77. minutě. Vítkovice hrály celý podzim na Bazalech, protože rekonstruovaly hrací plochu. Ovšem odveta se jim vydařila a mužstvo pod vedením trenéra Kopeckého zvítězilo 2:0 a postoupilo dále. Nakonec Vítkovice zastavil ve čtvrtfinále Espanyol Barcelona (0:2, 0:0). Na dalšího českého soka v Lize mistrů došlo v sezóně 1993/94. V prvním ze dvou kvalifikačních kol se AIK utkal s mistrovskou Spartou Praha. Jedinou branku vstřelil domácí Lidman a tak Sparťané museli ve druhém zápase dohánět jednogólové manko. Mužstvo Chovance, Nedvěda, Frýdka, Kouby, nebo Novotného dokázalo smazat ztrátu brankou Siegla hned v úvodu utkání. A když stejný hráč vstřelil v 81. minutě i druhý gól, bylo jasné, že dál půjde český mistr. Jenže jeho pouť skončila v dalším kole na RSC Anderlecht (0:1, 2:4). Ani další sezónu se AIK nevyhnul cestě do Česka. V domácím zápase nedokázal vstřelit Slavii branku a zápas skončil 0:0. V odvetě na starém stadionu ve Vršovicích měli Slávisti velkou převahu a dvakrát vedli. Jenže v 81. minutě s velkým štěstím vstřelil Sundgren vyrovnávací branku na 2:2. Poprvé tak AIK postoupil do dalšího kola ze souboje s českým klubem. Ve druhém kole už úspěšný nebyl, protože dvakrát prohrál s italskou Parmou a jeho účast Pohárem UEFA ročníku 1994/95 skončila. Doufejme, že tento postup AIK přes českého soupeře zůstane nadlouho poslední.

Pohár vítězů pohárů – druhé kolo

23. října 1985 Dukla Praha – AIK Stockholm 1:0, branka: 7. Korejčík, 3 000 diváků. Rozhodčí T. Tokat (Turecko).

6. listopadu 1985 AIK Stockholm – Dukla Praha 2:2, branky: 14. Dahlkvist, 89. Zetterlund - 13. a 60. Vízek, 3200 diváků. Rozhodčí D. Syme (Skotsko).

Pohár UEFA – první kolo

19. září 1987 TJ Vítkovice – AIK Stockholm 1:1, branky: 77. Stařičný – 52. Kindvall, 5000 diváků. Rozhodčí H. Forstinger (Rakousko).

30. září 1987 AIK Stockholm – TJ Vítkovice 0:2, branky: 61. Dostál, 77. Houška, 2109 diváků. Rozhodčí J. Duncan (Skotsko). 

Liga mistrů – první kolo

15. září 1993 AIK Stockholm – Sparta Praha 1:0, branka: 36. D. Lidman, 5854 diváků. Rozhodčí A. Butenko (Rusko).

29. září 1993 Sparta Praha – AIK Stockholm 2:0, branky: 15. a 81. Siegl, 16 654 diváků. Rozhodčí J. Damgaard (Dánsko). 

Pohár UEFA – první kolo

13. září 1994 AIK Stockholm – Slavia Praha 0:0, návštěva 3190 diváků. Rozhodčí L. Spasov (Bulharsko).

27. září 1994 Slavia Praha – AIK Stockholm 2:2, branky: 26. Suchopárek (penalta), 57. Bejbl – 33.Lindman, 83. Sundgren. 6329 diváků. Rozhodčí A. M. Navarrete (Španělsko).