1.FC Slovácko

Slovácko čeká ve čtvrtek historicky první utkání v základní skupině Evropské konferenční ligy UEFA, kdy se na fotbalovém stadionu v Uherském Hradišti představí srbský klub Partizan Bělehrad.

FK Partizan Bělehrad

Založení: 4. října 1945
Celý název: Fudbalski klub Partizan
Klubové barvy: čená a bílá
Přezdívka: grobari (hrobaři), crno-beli (černobílí)
Stadion: FK Partizan stadion (32.887 míst)
Adresa klubu: Humska 1, 11000 Beograd, Srbsko
Website: www.partizan.rs
Email: football@partizan.rs
Počet mistrovských titulů: 27x (naposledy 2017)
Vítězství v národním poháru: 16x

Partizan byl založen 4. října 1945 v Bělehradě jako fotbalová sekce Ústředního domu jugoslávské armády „Partizan“ a byl pojmenován na počest Partyzánů, komunistické vojenské formace, která bojovala proti fašismu během světové války v Jugoslávii. Klub byl vytvořen a zpočátku řízen skupinou mladých vysokých důstojníků Jugoslávské lidové armády a veteránů španělské občanské války.

Již v prvním ročníku fotbalových soutěží 1946/47, dokázal Partizan zvítězit v Jugoslávské lize a taktéž triumfoval v domácím poháru. Další titul přidal v sezoně 1948/49, V polovině 50. let byla první velká generace Partizanu za svým zenitem. Klub marně čekal na další úspěch. V roce 1958 došlo k zásadní změně. Změnily se klubové barvy z modro-červených na černo-bílé. Po této změně došlo i na radikální změny v hráčském kádru. Zvyšoval se počet vlastních odchovanců, kteří  se prosadili do prvního mužstva, jako byli například Milutin Šoškić, Fahrudin Jusufi, Jovan Miladinović, Velibor Vasović atd. Partizanu se začalo dařit a konečně dokázal vyhrát ligu. Stalo se tak v sezoně 1961/62 a následně i v dalších dvou letech. V ročníku 1963/64 Crvena Zvezda vybojovala titul, ale v dalším roce byli opět „Grobari“ na vrcholu. Partizan jako mistr hrál PMEZ, kde postupně vyřadil čtyři soupeře a stanul až ve finále v Bruselu, kde mu byl za soupeře slavný Real Madrid. Partizan vedl 1:0, ale Real ve druhé půli výsledek otočil a zvítězil 2:1.

V první polovině šedesátých let přinesly výkony na hřišti klubu tehdy populární přezdívku „Parní válec“. V tomto období se vytváří velká rivalita mezi Partizanem a CZ Bělehrad, která postupně narostla do obrovských rozměrů a derby těchto dvou klubů se řadí mezi jedno z největších a nejtřeskutějších evropských soupeření městských rivalů a to nejenom ve fotbale. Podle srbského novináře Nikoliče, prý zhruba 50% Srbů fandí Crvene Zvezdě, 45% občanů Srbska fandí Partizanu a zbývajících 5% populace fotbal buď nezajímá a nebo nefandí ani jednomu z těchto dvou klubů.

Po finále v Bruselu se Partizan nemohl dlouho prosadit v jugoslávské lize a ani v národním poháru. Tituly putovaly k městskému rivalovi, do Splitu, nebo do Sarajeva. Až přišel 11. červenec 1976, kdy odehrál Partizan v Lublani poslední zápas sezóny proti Olimpiji a potřeboval vyhrát, aby si zajistil titul před rivalem Hajdukem Split. V poslední vteřině před závěrečným hvizdem Nenad Bjeković vstřelil vítězný gól a Partizan vyhrál 0:1. Sedmou mistrovskou trofej nakonec, po celé dekádě čekání, vyhrála nová generace hráčů, jako byli Vukotić, Bjeković, Kunovac, Zavišić, Kozić, Đorđević, Stojković. Partizan pak ještě získal svůj osmý titul v ročníku 1977–78.
V následující sezoně Partizán málem sestoupil, skončil na 15. místě. V lize se zachránili až v posledním zápase sezony.

I v následujících sezonách klub své příznivce moc netěšil. Počátkem osmdesátých let se v klubu sešla výborná generace hráčů  Vukotić, Stojković, Klinčarski, Radanović, Živković, Dimitrijević a Mance. Mladý útočník Dragan Mance vstřelil v sezoně 1982/83 patnáct branek a pomohl Partizanu k zisku mistrovského titulu. Byl skvělým útočníkem, což předvedl například v odvetě Poháru UEFA 1984/85 proti anglickému Q.P.R. Partizan si přivezl prohru 2:6 a nikdo mu nedával šanci, přesto dokázal v odvetě doma zvítězit 4:0. Mance vstřelil branku, která je zařazena mezi nejpozoruhodnější góly v historii klubu. Tragická dopravní nehoda v září 1985 připravila tohoto fenomenálního útočníka o život, bylo mu pouhých 22 let. Dnes je po něm pojmenovaná ulice u stadionu. V posledním kole ligy v sezoně 1985/86 potřeboval Partizan uhrát lepší výsledek než CZ, což se mu podařilo a na skóre vyhrál ligu. Ovšem preziden fotbalového svazu rozhodl, že výsledky posledního kola byly domluvené a nechal kolo opakovat. Partizan to odmítl, prohrál kontumačně a titul získala CZ Bělehrad. Do nové sezony šel Partizan a mnohé další kluby s odpočtem šesti bodů. Začaly probíhat soudní spory, které skončily až po sezoně 1986/87, kdy titul získal Vardar Skopje. Soud zneplatnil odpočty bodů a titul za rok 1987 tak připadl Partizanu a zpětně i ten z roku 1986. Ovšem než k tomuto definitivnímu verdiktu došlo, tak dvě sezony hrály evropské soutěže jiné kluby.  

V bouřlivých devadesátých letech došlo v Jugoslávii k občanské válce. Vznikly samostatné státy, Srbsko s Černou horou vytvořili F.R. Jugoslavie. V tomto desetiletí Partizan vybojoval pětkrát mistrovský titul a jednou se radoval se zisku Srbského poháru. V novém století se Partizanu dařilo a do roku 2017 vybojoval celkem 11 mistrovských titulů a 8x dominoval ve finále poháru. Jako první srbský klub se probojoval do skupinové fáze Ligy mistrů v ročníku 2003/04, přes anglický Newcastle United, když v odvetě zvítězil v St. James Parku 0:1 a postoupil na penalty. Ve skupině měl velmi silné protivníky Ol. Marseille, FC Porto a Real Madrid. Přesto ani v jednom domácím zápase nebyl poražen. Podruhé se dokázal kvalifikovat do skupinové fáze LM v ročníku 2010/11. Avšak tentokrát nenavázal na dobré výsledky z předchozí účasti v LM a s Doněckem, Bragou a Arsenalem nezískal ani jeden bod a skončil na posledním místě. V posledních deseti letech se Partizan 5x kvalifikoval do skupinové fáze Evropské ligy. Pouze v ročníku 2017/18 obsadil druhou postupovou příčku a zahrál si 1/16 finále proti plzeňské Viktorii, ale vypadl. V loňské sezoně 2021/22 se dostal do nové Evropské konferenční ligy. Ve skupině měl Gent, Floru Tallinn a Anorthosis Famagustu. Obsadil druhou příčku a opět si zahrál vyřazovací část, kam prošel do 1/8 finále, kde se střetl s pozdějším finalistou Feyenoord Rotterdam. Na tohoto nizozemského soupeře však již nestačil a dvakrát vysoko prohrál (2:5,1:3). 

Stejně jako Slovácko byl i Partizan nasazený do 3. předkola EL, ale neuspěl proti AEK Larnaka. V play-off ECL uspěl s maltským Hamrun Spartans (4:1 a 3:3) a kvalifikoval se do skupinové fáze.

Partizan s českými týmy v pohárech:

Partizán se utkal v hlavních evropských soutěžích se třemi českými kluby. Dvakrát se Spartou, jednou se Slavií a Plzní. Ještě předtím dvakrát narazil na Baník Ostrava ve Středoevropském poháru. Poprvé v roce 1959, když ve čtvrtfinále remizoval před 18 000 diváky na Bazalech 1:1, aby doma v poslední minutě srovnal na 2:2 a poslal zápas do prodloužení. V něm se ve 108 minutě prosadil Kaloperovič a do semifinále postoupil Partizan. Podruhé to byla skupinová fáze, když v Ostravě remizoval 1:1 a stejně tak doma nevyhrál, když zápas skončil 2:2. Ve stejné soutěži se potkal v sezoně 19777/78 i se Zbrojovkou Brno, kterou doma porazil 5:1 a v Brně zvítězil 3:2 a nakonec celou soutěž vyhrál.

V sezoně 1965/66 měl výborný tým, který postoupil do finále PMEZ přes čtyři soupře, které dokázal doma pokaždé porazit, aniž by inkasoval jedinou branku. Byl to FC Nantes, Werder Brémy, Sparta Praha a Manchester United. První čtvrtfinále v Praze začal dobře a brzy vedl, jenže byl to zápas Andreje Kvašňáka, který dal tři branky a pomohl tak k vysokému sparťanskému vítězství. Fotbalisté, funkcionáři i fanoušci už vyhlíželi semifinálového soka, protože nevěřili, že by Partizan dokázal tuto ztrátu vymazat. Nečekané se stalo, po velmi mdlém výkonu celého týmu Sparta prohrála v Bělehradě 5:0 a vypadla. Dodnes se spekuluje, proč k tomu kolapsu došlo. Existuje mnoho teorií, včetně té, že jim domácí kuchař přidal do jidla prášky... Dlouhá desetiletí pak byl pro sparťanské fanouzšky výraz „Bělehrad“ brán jako synonymum pro totální výbuch, nezdar v zápase.

Po 36. letech narazil Partizan na dlaší pražský tým. Ve 2. kole Poháru UEFA hrál se Slavií Praha. V Bělehradě Slavia prohrála (3:1) a když doma dokázala dát tři branky a soupeř jen jednu, šlo se do prodloužení, které zvládla a postoupila. Byl to infarktový duel se šťastným koncem. Stejně tak utkání s Viktorií Plzeň v únoru 2018,. Ta si přivezla z Bělehradu slibný výsledek (1:1) a doma nakonec kvalitního soupeře přehrála 2:0 a postoupila do osmifinále EL. Poslední souboje proběhly v únoru letošního roku. Sparta nestačila na Partizan v EKL. Po prohře doma 0:1, nebodovala ani v Srbsku (1:2). Partizan tak má s českými kluby bilanci dvou postupů a dvou vyřazení.

PMEZ - čtvrtfinále

2. března 1966 Sparta Praha – FK Partizan 4:1, branky: 15. Hasaganič -  21, 56. (z pen.) a 86. Kvašňák, 74. Mašek, 30 214 diváků. Rozhodčí Emsberger (Maďarsko).  
9. března 1966 FK Partizan - Sparta Praha 5:0, branky: 4. a 29. Kovačevič, 23. Vasovič, 35. a 71. Hasaganič, 36 912 diváků. Rozhodčí Roumentchev (Bulharsko).

Pohár UEFA – druhé kolo

31. října 2002  FK Partizan - Slavia Praha 3:1, branky: 6. Lazovič, 33. Ilič, 70. Vukič – 57. Dostálek, 15 000 diváků. Rozhodčí  Costa (Portugalsko).
14. října 2002  Slavia Praha - FK Partizan 5:1 po prodl., branky: 11. a 41. Vachoušek, 87. (z pen.) Petrouš, 94. Gedeon, 110. Adauto – 90. Ivič, 8 563 diváků. Rozhodčí Douros (Řecko)

Evropská liga – 1/16 finále

15. února 2018  FK Partizan – Viktoria Plzeň 1:1, branky: 58. Tawamba – 81. Řezník, 17 165 diváků. Rozhodčí Sidiropoulos (Řecko).
22. února 2018  Viktoria Plzeň - FK Partizan  2:0, branky: 167. Krmenčík, 90. Čermák, 10 185 diváků. Rozhodčí Kehlet (Dánsko).

Evropská konferenční liga – 1/16 finále

17. února 2022  Sparta Praha - FK Partizan 0:1 branka: 78. Menig, 1 000 diváků (omezený počet). Rozhodčí Ekberg (Švédsko).
24. února 2022  FK Partizan - Sparta Praha 2:1 branky: 7. a 24. Gomes – 85. Hložek, 13 864 diváků. Rozhodčí Kabakov (Bulharsko).