1.FC Slovácko

Naši bývalou hráčku Marušku Lysákovou asi našim fandům není třeba představovat. Velká bojovnice, která měla Slovácko vždy v srdci, u nás nyní pokračuje jako trenérka přípravek.

Ahoj Maruško, co tě přivedlo k tomu stát se trenérkou?

O kariéře trenérky jsem ze začátku ani tak moc nepřemýšlela a dostala jsem se k ní náhodně díky svému zaměstnání. Zprvu mi s trenérstvím pomáhal kolega, od kterého jsem se moc naučila a se kterým jsem trénovala dva roky přípravku Pitína. Následně mi ale byla nabídnuta práce trenérky kategorie přípravek ve Slovácku. Nejdříve jsem váhala, protože jsem nevěděla, co od toho čekat, ale nyní jsem za tuto příležitost vděčná.

Ve Slovácku trénuješ naše nejmenší hráčky tedy přípravku. Jak tě to s nima baví a jak se vám zatím daří?

Práce s nejmenšími mě hodně baví, protože v této kategorii je asi nejvíc vidět posun jednotlivých hráček. Ze začátku jsme spíše bojovaly s počtem hráček, ale letošním rokem se nám počet ustálil, kdy máme dostatek hráček jak v mladší, tak starší přípravce. Trénujeme dvakrát, někdy i třikrát týdně a výsledek se tudíž projevuje i v zápasech. Kromě tréninků mají holky jednou za 14 dní trénink atletické průpravy, kterou vidím jako velkým přínosem. Za podzim jsme tedy stihly uhrát 7 zápasů a vedlo se nám opravdu dobře, kdy starší přípravka prohrála jen 2 své zápasy a mladší přípravka dokonce jen jeden. Takže podzimní část se mi hodnotí velmi dobře.

Jaká je tvá trenérská filosofie a co se snažíš holkám předat?

Co se týká nějaké filosofie a co je mým plánem, tak jako prvotní klíč k úspěchu vidím přístup jednotlivých hráček k tréninkům. Chci, aby hráčky každý trénink odjezdily naplno a pokud možno si přidávaly i mimo trénink. Dalším cílem a pro mě prioritní je tým jako takový, kdy vštěpuji hráčkám, že když budou hrát jako jeden tým, tak dokáží porazit kohokoli.  

Hraješ ještě sama někde aktivně?

Svoji fotbalovou kariéru jsem definitivně ukončila před rokem a nyní si s holkami zahrajeme spíše už jen rekreačně nebo v rámci tréninku.

Jaké máš vzpomínky na svou kariéru hráčky ve Slovácku?

Těch vzpomínek je tolik, že by se mi to tu nevešlo. Převažovaly ale jen ty dobré vzpomínky, kdy jsme s hráčkami zažily plno srandy ať už během tréninku nebo mimo něj. Dále ráda vzpomínám na trenéry, kteří nás toho strašně moc naučili, a to ne jenom po stránce fotbalové. Dokázali nás vychovat jako hráčku, ale i jako osobnost.  

Vybaví se ti nějaký zápas nebo největší úspěch co jsi jako hráčka zažila?

Těch zápasů bylo více, ale určitě ráda vzpomínám na zápasy s pražskými S, které vždy pro nás byly takovým malým svátkem a každý větší úspěch jsme strašně prožívali a následně i oslavili. Jako hráčka ráda vzpomínám i na možnost podívat se do reprezentace a nasbírat tak cenné zkušenosti.

Jaké je tvoje civilní zaměstnání a jak ho stíháš v kombinaci s trénováním?

Již pátým rokem jsem učitelkou na 1. stupni základní školy. V kombinaci s fotbalem je to ale velmi podobné, protože člověk má pořad tendenci žáky i hráčky vychovávat. Nebylo to však vždy jednoduché zkombinovat, protože kromě práce a fotbalu jsem ještě dálkově studovala vysokou školu v Olomouci.

Co se ti vybaví, když se řekne Slovácko?

Jedna velká rodina! Vždy tomu tak bylo a je. Zakládáme si na výborném kolektivu, který si myslím, že funguje dobře ve všech kategoriích. Jsme tým, který dokáže z maličkostí udělat velké věci.

Děkujeme za rozhovor a držíme palce v trenérské kariéře!