1.FC Slovácko

Tamara Morávková je čerstvou reprezentantkou Slovenska, která má jasně dané, čeho chce ve fotbalové kariéře dosáhnout a kam až se chce propracovat. Jaké byly její začátky? Jaké jsou její cíle? Proč se při zápasech často usmívá? To všechno se dozvíte v našem rozhovoru níže.

Nejprve bych se Vás zeptal stejně, jako vašich spoluhráček… Jak jste se vlastně dostala k fotbalu? Kdo Vás k němu přivedl?
Fotbal jsem začala hrávat jako pětiletá, protože mám bratra dvojče a hodně času jsme trávili spolu. Takže, když chtěl on jít hrát fotbal, tak jsem s ním šla i já. Tak mě to chytlo, že jsem prošla mládežnickými klučičími kategoriemi a v patnácti jsem přešla k holkám. Od začátku mě ve fotbale podporovala rodina, takže oni mě k tomu vlastně přivedli.

Jestli to dobře sleduju, tak Vás rodiče podporují doteď. Jezdí na každý zápas?
Ano, podporují mě stále všichni. Když mohou přijet na zápas, tak mě přijedou podpořit i na tribunu.

Ještě když jste působila ve Slovanu Bratislava, tak jste si prošla vážným zraněním, cítíte se v pořádku? Nelimituje Vás to nějak?
Ano, když jsem byla ve Slovanu, tak se mi přihodilo nemilé zranění, ale při rekonvalescenci jsem měla u sebe ty nejšikovnější, takže jsem se dokázala rychle vrátit zpět. Bylo to náročné, ale měla jsem jasně dané, že se chci vrátit. Jak se říká, noha drží, je jako nová a možná ještě lepší, takže mě nelimituje ani žádnou bolest necítím.

Jaké cesty Vás přivedli do Slovácka?
Slovácko jsem znala z doslechu už dříve. Oslovili mého agenta, jestli bych se nechtěla přijít podívat, jak to tu funguje. Souhlasili jsme a zalíbilo se mi tu, protože tu byli velmi milí lidé, kteří mají profesionální přístup a snažili se udělat všechno proto, abych přišla.

Trenéři a vedení ve Vás vidí obrovský potenciál. Jaké jsou tedy Vaše plány a cíle do budoucna?
Dávám si jen ty nejvyšší cíle. Čím větší cíl, tím větší motivace. Dávám do toho co nejvíc. Jeden z cílů bylo, abych se dostala do ženské reprezentace, což se mi nedávno podařilo. Chci získat stabilní místo v sestavě, být vždy nejlepší na hřišti a být úspěšná. Chci hrát profesionální fotbal a hrát Ligu mistryň. Jeden z cílů je hrát anglickou ligu. Chtěla bych být někomu vzorem a motivovat ho. Toužím to dotáhnout až tak daleko, abych byla i já pro fotbal přínosem, stejně jako je pro mě důležitý on.

Když pracuji s fotkami ze zápasů Slovácka, tak mě pokaždé překvapí, že se na nich usmíváte. Je to jenom nějaká shoda okolností nebo Vás ta hra neskutečně baví?
(Zasměje se) Tuto otázku dostávám velmi často. Všichni se mě ptají, co ten úsměv… Ano, ta hra mě neskutečně baví a užívám si ji, ale ten úsměv je spíš shoda náhod, a navíc je to můj typický výraz tváře.

Čerstvě jste reprezentantkou Slovenska. Jak to berete? Jste hrdá, že jste se propracovala až do národního týmu nebo to byl jeden z cílů, který si teď můžete odškrtnout jako splněný?
Byl to jeden z mých cílů dostat se tam, takže ano, je splněný. Teď musím pracovat na tom, abych se tam udržela. Je to úžasný pocit. Už mám za sebou čtyři starty, z nichž jeden v základní sestavě. Jsem velmi hrdá, že mohu mít takovou možnost, jako je reprezentace své země v áčku národního týmu.