1.FC Slovácko

Michal Trávník má za sebou dvanáct prvoligových sezón, ve kterých odehrál 243 utkání. Pro vrcholový fotbal vyrostl ve slovácké fotbalové akademii a když se v roce 2015 objevila možnost nakouknout s Jabloncem do evropských pohárů, přesunul se pod Jizerské hory. Nakonec se přes pražskou Spartu a hostování v turecké Süper lize vrátil v devětadvaceti letech na rodné Slovácko.

V lize jsi debutoval za náš klub v sedmnácti letech už v roce 2012. Na hřišti ses rychle chopil dirigentské taktovky a ta ti zůstala v rukou po celou kariéru. Vzpomeneš si, vedle koho jsi tenkrát v našem dresu sbíral zkušenosti?

Do ligy mě vytáhl trenér Soukup a hrál jsem i pod trenérem Habancem. V záloze jsem tehdy sbíral zkušenosti od Veliče Šumulikoskiho. Na trénincích i v zápasech na něm bylo vidět, že má obrovské zkušenosti z evropských lig. Jako mladý hráč jsem k němu vzhlížel a čerpal jsem od něj. Musím říci, že se mi vedle něj hrálo velmi dobře.

Už tehdy byl Šumi lídr i v kabině. Vnímal jsi jeho roli mimo hřiště a byla pro tebe i určitou inspirací?

Určitě jsme každý jiným typem fotbalisty i člověka. Osobně se do lídrovský ambicí netlačím a snažím se být prospěšný týmu i klubu hlavně na hřišti. Určitě je to i prostředím, ve kterém člověk vyrůstá. Na Balkánu dávají lidé mnohem více najevo své emoce. Já mám prostě jinou povahu. Myslím, že Šumi dokázal přenést své lídrovské schopnosti i do manažerské funkce a to je pro Slovácko jen dobře.

Že jste se s Veličem Šumulikoskim znali ještě ze společné kabiny ve Slovácku bylo plusem i pro jednání o tvém návratu na Slovácko?

Pochopitelně, že to svoji roli hrálo, protože jsme se se Šumim hodně bavili i v průběhu mé kariéry. Já ale postupem času už začal přemýšlet s rodinou o tom, že se usadíme. Už jsem ani nějak nevyhlížel nabídky ze zahraničí i z tuzemska. Věděl jsem, že Slovácko by mě rádo mělo zpět už delší dobu. Znal jsem trenéra Svědíka, znal jsem Šumiho, pana Pojezného i všechny další, tak to bylo pro mě jednoduché rozhodnutí.

Bylo při ročním hostování ze Sparty v minulé sezóně už jasné, že se na Slovácku usadíš na trvalo?

Věděl jsem, že místo v kádru Sparty asi nezískám, tak jsem chtěl co nejdřív někam do přípravy. Slovácko bylo nejrychlejší a já ani nic jiného neřešil. Navíc jsem se vrátit chtěl a byl jsem za návrat rád.

Jak moc ti vadilo, že angažmá ve Spartě nevyšlo podle tvých představ?

Určitě jsem měl představy jiné a bylo hodně věcí, které mé působení na Letné ovlivnily. Když jsem do Sparty přišel, tak se jí nedařilo celkově. Když se teď ohlédnu a vzpomenu si, kdo při mém příchodu na Letnou byl se mnou v kabině, tak tam z těch hráčů skoro nikdo nezůstal. Určitě ale nelituji toho, že jsem do Sparty šel. Byly to pro mě obrovské zkušenosti s prostředím a se vším, co s chodem velkého klubu souvisí.

Na rozdíl od Sparty se ti dařilo v Jablonci.  Jablonec před sezónou hodně proměnil kádr. Nebyl ve hře i tvůj návrat na sever a nebo převládlo volání jihu Moravy?

O nějakém zájmu Jablonce jsem neměl žádné informace a ani mě nenapadlo, že by nějaká nabídka z Jablonce mohla přijít. Navíc, přece jen ve mně koluje jižní krev (úsměv). Ani s rodinou jsme se už nechtěli nikam stěhovat, protože přesouvání jsme měli za poslední tři roky dost a dost. Každý půlrok jsme nevěděli, co s námi bude a bylo to docela hektické.

Rodinné zázemí si našel v Hodoníně, kde máte byt. Myslíš, že je to už definitivní "kotva" na Slovácku a neuvažujete třeba o postavení rodinného domku?

Popravdě řečeno je to pro nás teď velké dilema, jestli zůstat na bytě nebo se pustit do stavby rodinného domku. Přece jen s bytem není spojeno tolik práce okolo jako v případě domku. Na druhé straně pohoda, klid, zahrada, letní posezení.... Všechno má své pro a proti. Manželka pochází z Hodonína a momentálně jsme spokojeni tam, kde jsme. Hodonín není velkoměsto, ale zase to není vesnice, kde by bylo minimum příležitostí. Ono má i vesnice něco do sebe, takže uvidíme, co v budoucnu převládne.

Nevyděsil vás trochu život v hlavním městě?

Upřímně řeknu, že jsem se Prahy trochu bál. Ale zase upřímně... Byli jsme v Praze spokojení. Máte tam nepřeberné množství možností, což je příjemné.  Líbilo se nám ale i v Jablonci, kde jsme to měli blízko do Jizerských hor a do přírody.

Pocházíš z Mutěnic, vyrůstal jsi tam v rodinném domku a neminuly tě tam třeba práce na zahradě?

Ano. Vyrůstal jsem v Mutěnicích a tak mně práce na zahradě a kolem rodinného domu nebyly cizí. Musím ale říci, že když bylo něco spojené s fotbalem, tak taťka preferoval fotbal. Teď jsme ale renovovali "vejminek" na dvoře, takže bylo potřeba každou sobotu s něčím pomoci. Není to o tom, že bych necítil povinnost pomáhat třeba i na zahradě a nedělá mně to problém.

Morava a jižní Morava zvlášť je tímto možná specifická. Myslíš, že je to tak správně? Mít vztah k půdě, udržování majetku, pracovitost...

K našemu kraji to patří. Přenáší se to z generace na generaci a všichni jsou na to zvyklí. Život se ale mění strašně rychle a sám jsem zvědavý, co nás čeká v příštích deseti, dvaceti letech...