1.FC Slovácko

Slovácko dnes čeká další utkání v Evropské konferenční lize, když do Uherského Hradiště dorazí francouzský OGC Nice. Výkop utkání je v 18:45 hod.

OGC NICE

Založení: 9. července 1904
Celý název: Olympique Gymnaste Club de Nice Côte d'Azur
Klubové barvy: čená, červená a bílá
Přezdívka: Les Aiglons (Orli), nebo Le Gym (Gymnasti)
Stadion: Stade Allianz Riviera (36.178 míst)
Adresa klubu: 177, Route de Grenoble, 06200 Nice, France
Website: www.ogcnice.com
Email: mongymmafamille@ogcnice.com
Počet mistrovských titulů: 4 (1951, 1952, 1956 a 1959)
Vítězství v národním poháru: 3 (1952, 1954 a 1997)

Nice, z řeckého Νίκαια (latinsky Nicaea), založili na pobřeží Azurového pobřeží obchodníci z původní řecké osady Massalia, (dnes Marseille). Pojmenovali osadu po řecké bohyni vítězství Niké, protože území vyrvali z rukou Ligurů, jednoho ze severo-italických kmenů. Doklady z archeologické oblasti Terra Amata ale říkají, že lidské osídlení tu bylo už před stovkami tisíc let a mimochodem právě odtud pocházejí nejstarší důkazy o používání ohně lidmi.

V roce 1904 založil markýz de Massengy d'Auzac Gymnastický klub Nice, přezdívaný prostě Le Gym. O čtyři roky později mladí členové klubu začínají hrát i fotbal. O pár let později, v roce 1919 se spojili fotbalisté Le Gym s lokálním Gallia Football Athlétic Club (nejstarší klub ve městě, založený již v roce 1899) a přijali jejich barvy – červenou a černou. Ve znaku klubu je ustanoven orel přejatý ze znaku města. Proto se klubu také přezdívá Orli – Les Aiglons. Ve dvacátých letech se Le Gym účastnili regionální jihofrancouzské ligy a konečně se v roce 1924 se na počest olympijských her konaných ve Francii přejmenovali na Olympique Gymnaste Club de Nice. V letech 1931 a 1932 ještě stále jako amatérský klub se probojovali do semifinále Francouzského poháru.

Během třicátých let se klub postupně profesionalizoval. V letech 1935–1938 za klub nastupoval český obránce Karel Kudrna, bývalý hráč Sparty, Pardubic a SK Náchod. Poslední rok svého působení se stal dokonce hrajícím trenérem klubu. Před druhou světovou válkou však jeho stopa v klubu končí. Za války hráči Nice nastupovali v mužstvu Vichystického režimu. V roce 1945 Nice zopakovali účast v semifinále Coupe de France a v roce 1948 se poprvé dostali do první, celostátní ligy pod vedením rakouského trenéra s českými kořeny Antona Marka. Postup byl také poslední úspěch tehdejší místní velké fotbalové hvězdy, která v Nice hrála v letech 1937–1948. Joaquín Valle Benítez, za Nice nastoupil do 407 zápasů a v nich vstřelil 339 branek.

Netrvalo dlouho a v padesátých letech slavili na Azurovém pobřeží největší úspěchy. V sezoně 1950/1951 pod vedením nového trenéra Jeana Lardima vyhráli první ligový titul v historii klubu po obrovské bitvě na dálku s Lille. Nice vyhrálo přes stejný počet bodů jen díky většímu počtu vyhraných zápasů. O rok později navíc Le Gym titul obhájili a k triumfu přidali i vítězství v Coupe de France. Stali se tak prvním klubem, který kdy obhájil domácí titul a také prvním klubem, který vyhrál v sezoně double. Nice titul dokázalo získat ještě v sezonách 1955/1956 a 1958/1959. Ke čtyřem titulům ve čtyřech letech si v klubu počítají ještě dvě výhru v Coupe de France, k té první přidali další pohár v sezoně 1953/1954. Všechny tyto úspěchy dosáhl tým postavený okolo defenzivního argentinsko-francouzského esa Pancha Gonzáleze, který se tak stal absolutní klubovou legendou.

V šedesátých letech se Orli potáceli v nevyrovnaných výkonech. Jednou byli druzí v Ligue 1 (1968), podruhé sestoupili do nižší soutěže (1964, 1969). Tuto kocovinu po veleúspěšné době minulé utnul až nástup nového klubového vedení, které angažovalo francouzské hvězdy své doby, mj. i reprezentanta Jean-Marca Guilloua. Tým bojoval o titul, několikrát vyhrál podzimní část ligy, ale konečné vítězství mu pokaždé uniklo, a skončili v letech 1973 a 1976 na druhém místě. Po prohraném finále francouzského poháru v roce 1978 se úspěšný tým rozpadl a o pár let později spadl klub do druhé ligy.

Osmdesátá a devadesátá léta se nesla ve znamení postupů a sestupů z Ligue 1, a to i přes výhru v Coupe de France v roce 1997. Nice, tou dobou sestupující do druhé ligy, prošlo do finále přes druholigové soupeře, a nakonec vyhrálo na penalty nad slabou kozickou Bastiou. Teprve v roce 2001 se Orli dostali znovu do první ligy, a i přes finanční těžkosti se v ní udrželi. V roce 2005 se Nice dostalo do finále ligového poháru, ale i s hráči jako Hugo Lloris, Loïc Rémy nebo Ederson neuspělo. OGC Nice se místo úspěšné vlny znovu propadl do finančních problémů, vyvolaných spory mezi vlastníky. Klub zachránila až akvizice části akcií ze strany místního podnikatele v realitách a IT, Jean-Pierra Rivèra v roce 2011. Ten nejenže zaplatil klubové dluhy, ale investoval i do nového tréninkového zázemí a udržel v týmu nejlepší hráče.

V roce 2013 otevřel OGC Nice nový multifunkční stadion Allianz Riviera pro 36 tisíc diváků, který nahradil původní Stade du Ray z roku 1927. Také se podíval poprvé po dlouhé době do pohárové Evropy. Pod koučem Claudem Puelem se klubu velmi dařilo, v sezoně 2015/2016 skončil dokonce 4., jen dva body za příčkou zajišťující Ligu mistrů.

Po této sezoně přišla naprosto zásadní zpráva pro všechny příznivce Les Aigles. Dosavadní většinový vlastník Rivère a další podílníci dosáhli dohody s novými investory, čínskými podnikateli zastoupenými ve dvou firmách. Těm postoupili 80% podíl akcií v klubu. Jako kouč byl jmenován švýcarský expert Lucien Favre. Jean-Pierre Rivère však zůstal ohledně klubu činný i přes rezignaci na svou pracovní pozici. Pravděpodobně kvůli problémům s financováním čínští majitelé v čele klubu dlouho nevydrželi. V létě 2019 rozhodující podíl v OGC Nice kupuje miliardář Jim Ratcliffe prostřednictvím svého chemického gigantu Ineos. V posledních třech sezonách Nice obsadilo dvakrát 5. příčku a v roce 2021 bylo deváté. Letos se probojovalo až do finále Francouzského poháru, kde však podlehlo FC Nantes 0:1, brankou Blese z pokutového kopu. V cestě do finále dokázalo Nice pokořit i PSG na jejich stadionu, když po bezbrankovém výsledku zvítězilo na pokutové kopy 6:5 a ve čtvrtfinále pak zdolalo regionálního rivala z Marseille 4:1.

Účast Nice v evropských pohárech a zápasy se Slavií Praha 

Orli z Azurového pobřeží nemají ve své historii tolik odehraných zápasů, jako naši nedávní soupeři z Bělehradu, Stockholmu, nebo z Istanbulu. Poprvé se objevili v osudí PMEZ v sezoně 1956/57, přešli přes Aarhus a Glasgow Rangers do čvrtfinále, kde se utkali s obhájcem titulu Realem Madrid. Doma tento kolos porazili 3:2, ale v odvetě prohráli 0:4. I v sezoně 1959/60 se v PMEZ probojovali do čtvrtfinále a znovu jim byl zde sokem Real a opět byli poraženi 0:3 a 2:3. V rozmezí let 1968-1976 se pětkrát kvalifikovali do Veletržního poháru / Poháru UEFA, ale jen jednou prošli přes 1. kolo. V ročníku 1973/74 narazili ve 3. kole na 1.FC Köln a po domácí výhře 1:0 prohráli u Rýnu 0:4 a skončili. V roce 2013 se po 16 letech kvalifikovali do Evropské ligy, ale vypadli hned v Play-Off s kyperským Apollonem Nicosia. Dvakrát si zahráli skupinovou fázi Evropské ligy a to v sezoně 2016/17 a 2020/21, ale ani v jednom případě nepostoupili do vyřazovací části.

S českým fotbalem mají v Nice zkušenosti v evropských soutěžích jen v rámci soubojů s pražskou Slavií. Poprvé se s ní potkali v létě 1972, když v tehdejším Interpoháru hráli ve skupině ještě s Malmö FF a Allemanií Aachen. Slavia doma zvítězila 4:0 a v Nice dokázala remizovat 2:2. Nice obsadila 3. příčku. Po dlouhém čtvrtstoletí narazila na Slavii opět. Tentokrát se střetli jako držitelé národních pohárů v již zaniklém PVP 1997/98. Ve druhém kole se ve Francii oba týmy rozešly nerozhodně 2:2 a v odvetě šli Orli v 75. minutě do vedení, ale za dalších pět minut srovnal rybičkou Slovák Labant na konečných 1:1 a utnul jejich postupové naděje. Díky vyššímu počtu vstřelených branek venku postoupila do čtvrtfinále PVP Slavia. Poslední souboj těchto dvou týmů viděla skupinová fáze Evropské ligy v „kovidovém“ ročníku 2020/21. Slavia ani v těchto dvou duelech neodešla poražena, naopak dokázala dvakrát vstřelit tři branky a připsala si do tabulky šest bodů za dvě výhry. Takže OGC Nice nedokázal českou Slavii ani jednou porazit, třikrát remizoval a třikrát prohrál. Doufejme, že mu tahle negativní bilance s českým zástupcem, vydrží ještě v tomto měsíci.

Interpohár – skupinová fáze

1. července 1972 Slavia Praha – OGC Nice 4:0, více podrobností k utkání není k dispozici.

15. července 1972 OGC Nice - Slavia Praha 2:2, branky: 7. Chodra, 24. Montagnoli – 20. Cipro, 32. Klimeš, 5 180 diváků. Rozhodčí Robert Wurtz (Francie).

PVP – 2. kolo

23. října 1997 OGC Nice - Slavia Praha 2:2, branky: 6. (z penalty) a 77. Aulanier – 14. a 35. Vácha, 14 274 diváků. Rozhodčí Celino Gracia Redondo (Španělsko).

6. listopadu 1997 Slavia Praha – OGC Nice 1:1, branky: 80. Labant – 75. Vandecasteele, 7 312 diváků. Rozhodčí Lutz-Michael Fröhlich (Německo).

Evropská liga – skupinová fáze

5. listopadu 2020 Slavia Praha – OGC Nice 3:2, branky: 16. a 71. Kuchta, 43. Sima – 33. Gouiri, 90. Ndoye, hráno bez diváků. Rozhodčí Jakob Kehlet (Dánsko).

26. listopadu 2020 OGC Nice - Slavia Praha 1:3, branky: 60. Gouiri – 14. Lingr, 65. Olayinka, 75. Sima, hráno bez diváků. Rozhodčí Glenn Nyberg (Švédsko).